Aktuality a zajímavosti

                   Taková malinká bilconová reflexe

Tak jste po mě chtěli zhodnocení Bílconu 2019. Nejsem cenzor, ani dozorčí, abych si osoboval právo na něco takového. Ale když už u té mašiny sedím…

Bilcon (toť otázka, s dlouhým „í“?) vstal, de facto, z mrtvých v roce 2012 a to při příležitosti vzpomínek na vznik klubu. Od té doby se má čile k světu a stává se docela očekávanou každoroční událostí. Ne, nechci nás poklepávat po ramenou, ono to tak skutečně je. Ten původní formát, abych použil moderního slova, docela funguje a lidi jej chtějí. A pokud je připraven slušný program, tak přijíždějí, a myslím docela rádi. V roce 2018 jsme Bilcon z pochopitelných důvodů vynechali. Ale on stejně ty své růžky z koncepce PARCONu vystrkoval. Zároveň přiznávám, měli jsme toho tehdy „plné brejle“. Proto taky mé úvahy o možném skončení. Z toho jsem byl rychle vyveden. A tak jsme tedy pokračovali a pokračujeme. To bylo obecně na úvod a teď konkrétně.

Udělali jsme pár změn, hlavně tu, že jsme posunuli začátek na dvanáctou hodinu polední. Dlouho jsme diskutovali zda ano. Myslím, že je to rozumné a že u toho zůstaneme. S drobnými úpravami.  Téma bylo naplněno a docela exkluzivně. Jsem rád, že se vyskytují lidé, kteří chtějí být nejenom baveni, ale kteří mají potřebu i tu zábavu aktivně tvořit. Ještě jednou všem děkuji za obětavost, se kterou nesli svou kůži na trh.  A MÁ OSTUDA, píšu to schválně velkými písmeny, nepoděkoval jsem v informátoru Janě Komárkové za půvabnou titulní stránku. A tak se alespoň hluboce omlouvám nyní a děkuji s tím, že si vážím toho, jak při svém nabitém programu dokáže otravnému Kovalovi a dalším účastníkům svou kresbou udělat radost.

Jsem moc rád, že jsme schopni stále zásobovat bílovecké místní přednáškami, tentokrát atraktivní i osobou přednášejícího Jardy Olši jr. I dnes již tradiční koncert má své kouzlo a je vidět, že člověk scifistický nejenom svým koníčkem živ jest.

Já osobně bych přivítal bohatší náplň informátoru, ale to by se mi muselo dostávat více materiálů na dané téma.  No, doufám, že to snad zvládneme příště.

Vcelku se však myslím, že Bílcon zůstal věren sám sobě, že jste byli, lidičkové, spokojeni a slibuji, že na dalším vylepšení a zkvalitnění budeme makat i při přípravách toho letošního.

Nechť vás i nás všechny provází síla

Aleš Koval

Mimozemšťané pátrají v Bílovci po tajemství překladů

Františka Vrbenská

Letošní třicátý sedmý Parcon se mimořádně vydařil. Byl horoucí nejen kvůli počasí, ačkoli ve dnech jeho konání od 3. do 5. srpna 2018 v půvabném severomoravském městečku Bílovec slunce pálilo. Byl skvělý jako v časech legendárních setkání českých a slovenských přátel science fiction, které na přelomu tisíciletí uspořádaly scifi kluby v Šumperku a Kopřivnici. Lesk nejstarší z akcí Československého fandomu, jejíž nultý ročník se datuje do roku 1982, znovu zazářil.

I. Startujeme

Aby nedošlo k nedorozumění: ani omylem nechci podceňovat, co organizátoři Parconů v minulých letech vykonali. Naopak, děkuji, že se scifistického setkání ujali a dali mu důstojný rámec. Vím zatraceně dobře, co obnáší uspořádat dobrý con, natož Parcon. Nalijme si čistého vína: Parcony v postmoderním světě trochu ztratily glanc, už tolik netáhnou. Přestávají být svatým grálem Fandomu, ačkoliv jsou stále spojeny s vyhlášením Ceny Karla Čapka. Nechci se rouhat, ale jednu chvíli to málem vypadalo, že tahle událost je spíše na obtíž. A to by bylo strašně škoda! Nejde přece o pomíjivý zájem o seriály, filmy, počítačové hry, ale o schůzku lidí, sdružených společným vnímáním reality, hledáním souvislostí, trvalým zaměřením na fantastično bez ohledu na vzdělání a profesi.

Blahodárnou změnu z dobrého na mimořádné způsobilo frajerské rozhodnutí Klubu literární fantastiky Ostrava: Aleše Kovala – čerstvě oceněného za celoživotní přínos Fandomu, Pavla Poláčka, který byl jako student v Pardubicích hlavním organizátorem nultého Parconu a inicioval obnovení kouzelných Bílconů, a Ivo Poledníka, dalšího z organizačního týmu.

Bílovecký Parcon si vetkl do vínku heslo „Bez překladu to nejde“. Téma zhmotnili ve scifistickém pojetí dva zelení mimozemšťané tvořící logo, zdobící tričko a další (velkorysé) materiály… i balkon zdejšího zámku, jednoho z dějišť conu. Přednášky se ovšem nesly ve velmi seriózním duchu, zasvěcenému problematice překladů nejen z čistě lingvistického hlediska. Pořady se kromě zámku, který je neúnavnou péčí kastelána rok od roku krásnější a zajímavější, odehrávaly v architektonicky pozoruhodné knihovně, v muzeu (rovněž starobylá, výtečně renovovaná stavba), v letním kině i na vyhlídkové věži kostela sv. Mikuláše.

II. Program

K Parconu patří workshop CKČ, tradičně zajišťovaný obětavou Jiřinkou „Aquilou“ Vorlovou.  A pak výstavy, za které by se nemusely stydět pražské galerie. Slavnostní vernisáž zahájila přehlídku obrazů a kreseb Martina Zhoufa, stylově umístěnou v městském muzeu. V zámeckém sále vzbudila pozornost surrealistická plátna české výtvarnice Rosany de Monfort: angažovanost, imaginace a dokonalá technika, doplněná poutavou přednáškou tvůrkyně. Do síně věnované čtyřiceti letům dějin Československého fandomu shromáždil prezident Fandomu Zdeněk Rampas dokumenty a artefakty schopné upoutat i „mudly“, co o československé scifistické subkultuře nic netuší.

Zdi zámeckého schodiště ozdobily fotografie z putování po Transylvánii. Promítání Divoké planety s živým soundtrackem, večerní koncert Vladivojny La Chia, vystoupení talentované violoncellistky Terezy Kovalové, divadelní představení souboru Odřivous… Zvláštní ocenění za statečnost zaslouží skupina historického šermu, která vzdor úmornému vedru zahájila Parcon souboji v plátové zbroji – pro rozptýlení hradního pána ve ztvárnění Ondřeje Neffa.

Con není perfektním conem, pokud není kde podebatovat, pojíst a popít. V Bílovci bylo vystaráno. Fungoval bar U baraby v atmosférických katakombách vedle zámku (dějiště přívětivých a zábavných Bílconů), zámecká kavárna, osvěžení v zámecké zahradě, domácí občerstvení v knihovně. V podzemí zámku kantýna Mos Eisley v režii polských scifistů – s početnými emzáckými štamgasty v životní velikosti a Hanem Solo v bloku karbonátu. Ale pozemšťanům tu nenalévali: ha, galaktická diskriminace!

III. Překlad stokrát jinak

Parcon číslo 37 by se dal nazvat mezinárodním, protože česko-slovenskou sestavu doplnili hosté z Polska (bohužel Andrzej Sapkowski se omluvil) a Velké Británie: Dave Lally (British Science Fiction Association Ltd.) a Bridget Willkinson (European Science Fiction Society). Nezmýlím se, když budu tvrdit, že zahraniční hosté si Parcon užívali! Ze Slovenska přijel Juraj Červenák a organizátorka BBConu Lucia Lulu Bocková, z Polska Piotr Cholewa a bohemistka Joana Czaplinska – mimo další návštěvníky ze sousedních zemí. Překlady? Žádná jazyková bariéra se nekonala J

Škoda, že se návštěvník nemohl naklonovat, aby všechno stihl! Byli tu Mirek Žamboch, Vlado Ríša, Dana Krejčová, Ivan Adamovič, Julie Nováková, Jan „Johnak“ Kotouč, Vilma Kadlečková, Karolina Francová, Hanina Veselá, Daniela Kovářová, František Novotný a další. Nejčastěji se probíralo ústřední téma: profesionální překladatelé i spisovatelé, k jejichž řemeslu patří poradit si s cizím jazykem, hovořili o nástrahách převodu z jednoho jazyka do druhého. Ale překládání se objeví dokonce uvnitř češtiny; kdo z nás někdy neuvázl v odborné terminologii a stylistice?

Místnosti občas téměř praskaly, jak byly zaplněny posluchači. Nejvíce snad na přednáškách Ondřeje Neffa, který hovořil o dabování filmů v osmdesátých letech, a Jarka Nohavicy. Populární písničkář překvapivě fundovaně a poutavě přiblížil dilemata písňových a básnických překladů. Druhou nejdiskutovanější oblastí byla – jak jinak – literární tvorba, od zrodu knížky až po dobývání knižního trhu.  Kdo by si chtěl od slov tištěných i mluvených odpočinout, mohl navštívit vyprávění Arnošta Vašíčka o záhadách nebo přednášku Martin Klímy o počítačové hře Kingdom Come: Deliverance.

Na závěr zlatého hřebu Parconu, jímž je vždy vyhlášení Ceny Karla Čapka a předávání Mloků, se také dostalo ocenění spisovatelce Janě Rečkové – Cena ČS fandomu In Memoriam za svou práci a propagaci fantastiky na poli literárním – ať už prostřednictvím vlastní tvorby, překladů nebo pomoci začínajícím autorům ve workshopech…

IV. Nebude druhý takový  

Organizátoři ani jejich obětavý tým na nic nezapomněli, všechno bylo propracované, až na pár zanedbatelných maličkostí zkrátka dokonalé. Například – třešničku na pomyslném dortu lahůdkové akce představoval velmi pěkně vypravený parconový informátor, doplněný povídkou Milana Vernera Poslední šance.  Nejsem staromilec, dokážu ocenit festivaly fantastiky české a slovenské, k nimž patří (mimo jiné) počítačové hry, cosplay, anime, seriály… a nejmladší generace fantazáků.  V Bílovci se vydali originální cestou, propojili specifickou (maličko retro) hravou a zvídavou atmosféru klasických conů s nároky současnosti. Podařilo se, jak dokazovalo nadšení a zaujetí návštěvníků od mladých až k pamětníkům. Škoda, že se úžasný bílovecký Parcon roku 2018 nemůže opakovat: zasluhuje si vstoupit mezi scifistické legendy!

Akce proběhla za podpory města Bílovec, jehož vedení zvlášť uvítalo účastníky Parconu na radnici, města Ostrava a Moravskoslezského kraje. Pro ty, kterým se nepovedlo do Bílovce přijet, existovalo malé televizní ochutnání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/218411000120803/video/636040