BILCON 2020 – přesun termínu! :(


Vážené scifistky, vážení scifisti, vážení příznivci a milovníci Bilconů!

Je ten nadpis ale dlouhý, viďte?  To vždycky smrdí něčím nepříjemným.  Je tomu tak, na základě aktuálního stavu postižení tohoto národa infekcí Covid a byrokratickým aparátem jsme po uspořádání klubové ankety a dlouhé diskuzi organizačního štábu dospěli k názoru, že bude lépe podzimní akci přesunout na jaro. Ano, víme, že tím porušujeme tradici, ale ono je někdy nutno tradice nabourávat. Vezměme to tak, že už bude déle světlo, asi bude i tepleji a příroda se na nás bude usmívat. To vše v sobotu a neděli 17. a 18. dubna 2021.

Program máme nachystaný, doufám, že nám naši přednášející neodřeknou ani na jaře, časopis je v podstatě hotový (pouze technicky je jej nutno doupravit), suvenýry se scházejí na místo určení, na výstavě i na koncertu se pracuje.

A tak tedy bez legrace, nechtěli jsme akci rušit a proto tedy, pokud vydržíte do jara, tak necháme Vaše prostředky ležet na účtu, pokud byste se zúčastnit nechtěli, dejte nám vědět, samozřejmě Vám Váš finanční obolus vrátíme na Váš účet.

Vyjádřete se, prosím a dejte nám vědět.

Za všechny Ostraváky   Aleš, Mirek a Pavel

P.s. A slibujeme, že na stránkách klubu budeme informovat, co a jak dále. Quak

klf-ostrava.cz

Tak co? Tak nic. Tak slez.

Všichni znají tenhle ten poněkud přisprostle obhroublý bonmot, který si český národ přidal do své bonmotovské sbírky. Ale nedá mi, abych se nezmínil o stavu věcí současných a možná i příštích.  Pravověrný scifista se s problémy nejrůznějšího druhu v knihách svých oblíbenců setkal nejednou. Nějak to vždycky dopadlo. V současné době mi situace připomíná bludiště. Pěkné je v Harry Potterovi, hýbe se, uzavírá tě v sobě, občas vybafne něčím strašidelným. Tothleto bludiště je už, bohužel, celosvětové. Druhé takové je v Kubrikově „Shinning“.  Docela by se našinci mohlo líbit, umrzlý Jack Nicholson seu Jack Torrance, by mohl implikovat to klasické „konec dobrý, všechno dobré“.  Ale vstupuje do toho ještě další „bonmot – nic už nebude takové jako předtím“.

Proč o tom mluvím? Naše „demokratické“ a „nezávislé“ mediální sdělovací prostředky nás zahlcují kvantem informací, ze kterých je si schopen vybrat (opravdu vybrat?) ještě tak příslušník „bílé mafie“ – epidemiolog, virolog, mikrobiolog. I ti mají právo na svůj názor. A jsme tam, kde jsme. Budeme diskutovat, budeme zmatení a pomalu, avšak jistě budeme podléhat. Do toho se objeví informace, že by zprávy o epidemii, pandemii (říkejme tomu jak chceme) měly být šířeny pouze jedním (oprávněným?) subjektem. Nu což, to nezní zle. Až na to, že tak se celé to kvantum napřed proseje, pak zkontroluje a pustí se ven jen to, co je pro aktuální stav věcí to nejlepší (Pro koho? No přece pro národ!). Mezitím bude národ krmen „bohatou a rozmanitou“ nabídkou TV a rozhlasových stanic, prostřídávanou výše uvedenými informacemi a reklamami na levné roušky, respirátory a dezinfekci. Abych nezapomněl, pokud možno nechodit ven a číst knížky, to je taky moc dobré.  A kdepak jsi milý človíčku?  V tvarovacím lisu, ze kterého vypadneš jako krychlička, jedna z mnoha krychliček, ze kterých se postaví zeď (viz Pink Floyd „The Wall“). A ta se bude zatraceně špatně bořit.

Někdy začátkem 90. let v euforii a hádání se o dalším vývoji naší země mě napadlo a několikrát jsem se v tom smyslu vyjádřil, že stát, který se neumí postarat o vzdělání a zdraví svého národa, obyvatel, nazvěme se jak chceme, nechť jde do pr……….  Řadu let mi stačily tyto dvě položky, dnes k tomu přidávám ještě kulturu. Mám k medicíně, díky své ženě a dceři ke školství a ke kultuře (bo jsem byl takto vzdělán) docela blízko, a tak si myslím, že vím o čem mluvím.

V Interkomu 8-9/2020 jsem si přečetl „Nemilované milníky“ Franty Houdka. Docela mě „omylo“. Ale zase ne tak moc, protože to předtím byl Stanislav Komárek, Václav Cílek, Vlastimil Vondruška, Miroslav Bárta a v poslední době Yuval Norah Harari, kteří se k stávající situaci (mám na mysli první dvě dekády 21.století) vyjadřovali a vyjadřují z pohledu svých specializací. Je však otázkou, jestli tyto hlasy ´volajících na poušti´ někdo chce poslouchat.

Chci tím vším říct jedno jediné, nezapomeňme na to, že jsme byli národ kulturní, civilizovaný, schopný vlastního názoru, se smyslem pro humor. Pokud z nás bude ta zeď (viz výše), tak snad budeme pevní, ale všichni naprosto stejní a tedy …… nechci říct zbyteční.  A joj! to se s námi bude dobře manipulovat.

Už Jan Werich říkal „močálem černým kolem bílých skal“. A pokud si dobře vzpomínám, výtvarně to kdysi ztvárnil dokonale   Vladimír Renčín.

Na závěr se opět vracím ke scifi. Nechtěl bych si, z toho množství námětů a témat, kterými můj oblíbený žánr oplývá, pamatovat jen jména  George Orwell, Jevgenij Zamjatin, Walter Tevis, Ray Bradbury, Aldous Huxley, Karin Boye, ale i Čestmír Vejdělek nebo Jiří Marek. Samozřejmě mnoho dalších. Svět není jen antiutopie či dystopie. A proto ať žijí Fénixcony, Dementcony, Trpaslicony, ale také Parcony a hlavně Bilcony. Dovolují nám přemýšlet.

Aleš Koval