Je běžné, že se v divadle, na koncertech a dalších akcích ozývá zvonek. Celkem třikrát. To první zvonění ani tak moc lidi nezajímá, stojí ve frontě na chlebíčky a sekt nebo džus a brblají, že to trvá. Druhé zvonění probouzí u některých jedinců pocit odpovědnosti, ono by se mi mohlo blbě sedat, třeba nějaké slečně šlápnu na nohu a tak podobně.
Zato třetí zvonění, to je jiná. Chlebíček jako jedno sousto, sekt zaskočí a dotyčný poprská celé své široké okolí. Jen ti nejsilnější to dokážou zvládnout a s klidem odkráčí na své místo a s úsměvem a poděkováním se zařadí mezi diváky, či posluchače.
A tak tedy vyhlašuji třetí a poslední zvonění. Bilcon je plný až po strop katakomb, přednášející bychom mohli přehazovat vidlemi (omlouvám se za ten obrat), z čehož my dramaturgové akce máme neklidné spaní. A v lucidním (bdělém) stavu se ještě budeme mockrát hádat. Ale byv optimista, doufám, že to všechno šťastně skončí. A že se bude slavit. Chcete vědět co? Tak třeba ……
1983 začátek dodnes trvající spolupráce s katowickým klubem 40 let
1988 1. ostravský Parcon 35 let
2018 bílovecký Parcon 5 let
2023 A pak, že není co slavit
Aleš Koval