JAROSLAV VEIS – 75 LET

Je to opravdu dávno. Potkal jsem se s Jardou Veisem, když přijal pozvání ostravského klubu a přijel nám pomoct utvrdit se v tom, že to, co čteme je to nejlepší.  Jenom matně si vzpomínám, že se všem ten večer velmi líbil. Od té doby utekla spousta času a my se setkali s mnoha dalšími autory, teoretiky, ale i zarytými fanoušky science fiction. Součástí mé knihovny jsou i práce Jardy Veise. Doufám, že budou ještě další, Možná.

A proto, zdraví, protože bez toho to nejde, štěstí, aby byly nápady, odvahu jít do toho a pohodu, protože v křeči se nedá tvořit.

A proto – Výš číš !!!!!

Za Ostravu a ostravský klub Aleš Koval a všichni další.

PS: Omlouvám se za pozdní vyvěšení z důvodu technických problémů na hostingu.

Kraken

Mýtický „Bouchi“

Tak aby bylo jasno, Bouchi je přezdívka Martina Kučery. A mýtický?  Nebýt toho, že se s ním vídáváme  občas (pokud Covid dovolí) na schůzkách a samozřejmě na Bilconech, tak by se dalo uvažovat o tom, že se jedná o bytost mýtickou až nadpřirozenou.
Ale dost úvah o tom, kdo Martin vlastně je. Skutečnost je podstatně všednější.  Je to člověk, který se vyzná v počtech (matematická analýza), v rybách (prý na ně rád chodí), v hlavolamech, protože je láme.

Tak někdy kolem Triconu (a je to už víc než 10 let) začal nosit žlutobílý flek na klopě. Nic zvláštního, třeba Strejda Otava má těch butonů na své pověstné vestičce určitě o řád víc. Na otázku, co to je, jen poznamenal “ jsem Pirát“. A to bylo vše. 

Díky, nikdy nám to do klubu nevnesl. Ale jak se tento klidný a tichý člověk mohl dostat do politiky? Do kšeftu pro žraloky a prospěcháře ohánějící se tvrdými lokty?  Nechápeme, ale vystoupal až skoro nejvýše. Čest a sláva prvnímu z klubu, který má své heslo ve Wikipedii. Takže víme, že v politice je aspoň jeden člověk s abnormálně vysokým IQ. ( „nebo mu ani ono nepomohlo?) Ale co, telefony bere, kamarády rád vidí a třeba ho to zase brzy přejde. Na Bílconech a jiných conech je Bouchi vždycky svůj.

 To, že ke hrám a všemu , co s nimi souvisí měl Bouchi vždycky blízko bychom rádi doplnili vzpomínkou Martina Klímy.

Stalo se to všechno velmi dávno. Vzpomínky jsou  zastřené mlhou, ze které vystupují jen neurčité obrysy. Seděl jsem s Michalem Broncem ve sklepním bytě na nám. Jiřího z Lobkovic, kde měl Altar svou kancelář a sklad, já jsem sázel Dračí doupě, Michal obcházel s krosnou knihkupce a prodával jim naši produkci. Někde tam jsem poprvé zaznamenal existenci původně fanzinu, pak časopisu Dech draka. Dívali jsme se na něj s Michalem a nechápali jsme, jak někdo může vydávat časopis o tolik lepší než náš vlastní Zlatý drak.

Nakonec jsme se rozhodli, že nejjednodušší způsob, jak to zjistit, bude z těch kluků udělat součást Altaru. To se stalo v roce 1997 a od té doby jsme s Bouchim byli společníci v DECHTARU – spojení Dechu draka a Altaru. Postupně víc a víc práce odcházelo z Prahy do Ostravy, já jsem se přestěhoval do Brna, oddělil se samostatný ALTAR interactive, který vydával počítačové hry, naše cesty se postupně vzdalovaly, ale Dračák pro mě vždycky měl zvláštní význam a pro generaci hráčů Dračák znamená Bouchi.

Všechno nejlepší!

Proč to všechno říkám?  Velmi jednoduché. V době, kdy všechno kvete, tedy v květnu,  Martin oslaví „mýtickou“ padesátku.  Nezdá se to, viďte? Ale je to tak.
Inu, Martine, ať Ti Tvá mýtičnost ještě dlouho ve zdraví vydrží.

Za všechny Pavel, Mirek, Aleš , Martin a další a další