Světy plné fantazie – vernisáž

V pátek 7.10.2022 16:45 se uskuteční v prostorách muzea Bílovce slavnostní vernisáž akvarelů polského autora Gregorza Chudego a české výtvarnice Jany Komárkové.

Gregoru Chudy je nejenom výtvarník, ale i hudebník a filolog. Maluje často krajiny a místa s námětem Horního Slezska, které se v jeho obrazech stává bájnou zemí. Vystupoval také s keltskou hudební skupinou Beltain, jejímž byl jedním ze zakladatelů. Spolupracuje s divadlem a ilustruje knížky.

https://grzegorzchudy.pl/

Jana Komárková, jejíž původní profesí je ložisková geologie, je česká (potažmo moravskoslezská) výtvarnice.  Poté studovala i propagačního výtvarnictví a začala pracovat v grafickém studiu. V té době se už věnovala i volné tvorbě. Po úspěchu a vítězství v mezinárodní soutěži Illustrators of the Future Contest v Los Angeles se věnuje téměř výhradně knižní ilustraci. Nejznámější jsou zřejmjě její ilustrace v knihách A. Sapkowského, které překládá její manžel Stanislav Komárek.

https://www.besedarium.cz/jana-komarkova/

Program BÍLCON 2022 (nebo že by 4042?)

Malá ochutnávka

Ondřej Neff – Jéžiš, není to pozdě?  Patálie s ideální společností

Roman Hruška – Monstra ze světa Zaklínače

                            Zaklínač a pohádky

Tomáš Petrásek – Mutanti, chiméry a jiné potvory v lidovém povědomí a v            biologii        

Marek Tvrdý  – Historie herního zaklínače

                         Seriálový zaklínač    

Michal a Piotr Cholewovi – Stanislawa Lema je třeba oslavit i století a jeden rok od jeho narození

Mgr. Aleš Knápek – Středověk a husité v oblasti Novojičínska a Bílovce

Františka Vrbenská – Pavel Weigl, nenápadný, ale důsledný propagátor a překladatel Stanislawa Lema

Martin Kučera – Videostop naší „Sfingy“

Koncert v kostele

Výstava v muzeu

Dražba  – malinká, ale naše (kdo co přinese, ale ne moc)

Tombola – taky malinká, ale naše (taky podobně jako o „patro výš“)

A oslavenci !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nějak jsme stačili zestárnout. Opravdu?

Ono se při takových příležitostech říkává – „Už? Ale ty na to vůbec nevypadáš.  To je ten nejlepší věk. A to musíme oslavit.“ Mám jenom takovou malou poznámku pod čarou a co ta rána na druhý den? Nemyslím, že bychom z toho museli vystřízlivět, ale a to je paradox, stáváme se trochu realističtější.

Tak jenom malinko vzpomínek, nebudu unavovat dlouhými ságami.  On to tehdy byl začátek roku, který to ale byl měsíc neřeknu, protože nevím. Snad to bylo předjaří.  Ráno ještě tma, odpoledne už se smrákalo.

Co však vím určitě, že se to setkání uskutečnilo v zákulisí knihkupectví, zvaného po legendárním panu Šindeláři „knihkupectví u Šindeláře“. Tehdy tam šéfoval vedoucí Pavel Živný, jehož ochota a chuť pokecat si mě přiměla k tomu, abych se mu svěřil se svými scifistickými touhami. Já bláhovec, co jsem si všechno způsobil.  Dnes už vím, že nic nevím, abych vzpomněl na Sokrata.  Tehdy se mi dostalo první ťafky. Jak jsem tedy řekl, v zákulisí knihkupectví naproti záchodu se tehdy potkali čtyři lidé. Všechno spunktoval Pavel Živný, který nás sezval. Pak to byl Jarda Struhala, geniální knihkupec a antikvář, teď už se nám směje shůry. Luboš Kusák, co ten všechno věděl, z toho mi šla hlava kolem. A nakonec moje maličkost.

Ano, vznikne klub, tím jsme si byli jistí. I místnost se našla v prostorách Krajského podniku Kniha.  Ne nadlouho, byli jsme poměrně brzy vyštváni. Asi „načalstvo“ pochopilo, že tihle lidi určitě nejsou ti praví ořechoví.  Část z nich se nám taky směje shora, včetně mého bratra Martina, který se zdviženým imaginárním ukazováčkem na jedné schůzce pronesl: „pamatujte, pánové, tento režim nesnáší jakoukoliv aktivitu, která přichází zdola.  A nedlouho nato zmizel ve světě.

I časopis vzniknul. Jedno číslo. Těch asi dvanáct, patnáct kusů zmizelo v propadlišti scifistických dějin. Jedno číslo se snad zachovalo u Strejdy. Myslím. A jsem zase u toho, že víM, že nic nevím. Ale název měl ten fanzin příznačný „Tempus“.

A pak už to košatělo, rozrůstalo se, ba mezinárodního charakteru nabývalo.   Černá louka, Parcony, Bilcony, i Eurocon v Těšíně jsme zvládli.  A jsme teď a tady. 

Co myslíte, je čtyřicet moc nebo málo?

Aleš Koval